Sváteční úterý
V úterý 17. listopadu je sváteční den a to znamená volno :)
Měli jsme naplánovanou návštěvu k babičce, aby se i Eimie mohla proběhat. Nakonec jsem jela s Eimie sama, protože příteli nebylo vůbec dobře...
Byla jsem pevně rozhodnutá, že Eimie vezmu s sebou. I když jsem měla obavy, jak to s ní v autě sama zvládnu. Ale je zase pravda, že kdyby se někdy v budoucnu, nedej bože, něco stalo a já s ní musela hned jet na veterinu, tak bych to musela s ní taky zvládnout sama.
Takže jsem skončila tak, že vyrazíme spolu samy.
Na cestu jsme se vydaly po obědě. Eimie seděla v autě vzadu, kde jsem jí připnula vodítko naskrz zapnuté pásy, aby mi nemohla skočit dopředu. Zprvu na mě tak nějak pochybně koukala, co to dělám a kam jdu. Najednou se jí rozzářila očka, když jsem se do auta vrátila. Sice na místo řidiče, ale to jí už bylo jedno. Hlavně, že jsme tam byly spolu.
Cestu k babičce jsme zvládly na jedničku :) měla jsem z Eimie obrovskou radost.
Za to babička z nás byla celá vyjevená, že jsme dorazily samy. Měla obavy, aby se nám po cestě něco nestalo.
Eimie byla z babičky celá šťastná, hned jí pořádně obskákala na přivítanou a babička jí samozřejmě dala hned mlsku :) Tu měla za chvíli v sobě a pelášila ke dveřím do kuchyně, kde ví, že jsou ty největší dobroty :D No, chovala se jako střeštiprdlo :D Přesně jak malé dítě, které se předvádí.
Dita si z ní vůbec hlavu nedělala, jen když si konečně lehla, tak za ní přiběhla ta naše akční potvůrka a začala jí oblizovat, což se Ditě moc nelíbí. Je to už taky jen dáma v letech a na řádění a lítání už není. Tak jsem musela tu naší Eimie sem tam usměrnit, aby jí moc neotravovala.
K babičce pak ještě dorazila mamča s bráchou. Jak jinak, Eimie je musela přivítat se vším všudy - obskákání, olízání a předvádění se :)
Během návštěvy jsme byly několikrát venku na dvoře, kde se mohla pořádně prolítat. Našla si i šišku na aportování. No, nevím zdali to byl i její účel, že by s šiškou aportovala... ale panička holt nedala jinak :D A tak se pořádně vylítala, měla jsem z toho radost a hlavně jistotu, že pak po příjezdu domů padne a bude tuhá.
Velice mile mě hlavně Eimie překvapila tím, že když potřebovala ven, tak si řekla, že si šla sednout ke dveřím a čekala až si jí všimu a půjdu s ní.
Mezitím, když jsme byly vevnitř, tak si Eimie hrála s míčkem a předváděla se, jak si s ním umí házet apod. Nebo jsme jí ho házely a nosila nám ho. Pak lezla k mamče se drbat i k bráchovi. Na klín se vyšplhala babičce a pak následně i mámě :D Ještě, že máme všichni zvířata rádi a nevadí nám jakékoliv skákání.
Odpoledne uteklo jako voda a když se začalo šeřit, tak jsme vyrazily k domovu, abychom dorazily dřív než bude tma.
Rozloučení proběhlo klasicky v pohodě, i když Eimie se zrovna moc do auta a dom nechtělo. Jenže jí nic jiného nezbylo, než si nasednout a vyrazily jsme k domovu.
Po cestě jsme ještě musely nakonec natankovat. Toho jsem se trochu bála jak bude reagovat, až dotankuju a zmizím jí z dohledu až půjdu platit. Naštěstí jen koukala v pozoru, ale neštěkala nebo nijak jinak nevyváděla. Byla moc šikovná :)
Zbytek cesty jsme zvládly v pořádku a když jsme dorazily dom, tak hned po vystoupení z auta letěla ještě na své místo se vyčurat a teprve pak jsme mohly jít domů.
Doma se přivítala s přítelem, musela se ukázat, že už je doma :) Chvíli spolu řádili a pak si Eimie šla lehnout a chrněla jak dřevo :)
Eimie moc ráda jezdí na návštěvy :) nebo kamkoli autem, což je, myslím, výhoda :)